skýva (†skyva), -y ž. 1. poněk. zast. a kniž. kus chleba ukrojený z prostředku (již načatého) bochníku; krajíc vůbec: ukrojit si malou skývu; snědli poslední skyvu (Jir.); doma není skývy, přen. vůbec nic k jídlu (Vrchl.); nakousnout tvrdou skývu, přen. pustit se do nesnadné a nevděčné práce; přen. boj o (větší) skývu (chleba) o (lepší) živobytí, zaměstnání 2. zeměd. nerozpadlý kus půdy obrácený pluhem; zdrob. skyvka, skývka, expr. skyvečka, skývečka (*skyvička Hol.), -y ž.