skolek, -lku m. (6. mn. -lcích) 1. zast. a nář. odseknutý, odlomený kus dřeva, suché větve, tyčky ap.: naložit (do kamen) několik skolků (Rais); dubový s.; skolkem praštit někoho po hřbetě 2. nář. velký krajíc, kus (chleba): s. chleba s tvarohem (Jir.); zdrob. *skoleček, -čku m. (Kubín)