sličný příd. kniž. 1. vynikající ušlechtilou krásou, půvabem (zvl. o ženách, o tváři, obličeji); krásný 1, půvabný, ladný, rozkošný 1: s-á žena; s. jinoch (Vanč.); s-á tvář; mužně s-á hlava (Jir.); kniha vyšla v s-é úpravě; s-é verše (K. Čap.); s-á povaha (Herb.) ušlechtilá; s-é pohlaví (Jir. aj.) ženské; bot. škarda s-á; kuřátka s-á †2. náležitý 1, vhodný, správný: k vypodobení života obecného zdála se prosa sličnější (Jg.); → přísl. sličně: s. vyhlížet; s. vypravená knížka; – zast. (rukopis) psán je dosti s. a správně (Šaf.); *slično: tak ticho v domku tom, tak s. (Strán.); → podst. sličnost, -i ž. kniž. krása 1, půvab 1: vynikat s-í; s. rodného kraje (Pech.)