složitý příd. 1. vytvořený z mnoha složek (ve význ. 1); komplikovaný, spletitý (op. jednoduchý 3, prostý 1): s. stroj; s. systém potrubí; s-é technické zařízení; živá hmota je nesmírně s-á; s. ornament; s. pohyb; s. proces; s-é vztahy; s. problém; jazyk syntakticky s. (Havr.); s-á povaha; úč. zast. s-é účetnictví podvojné; peněž. s-é úrokování; jaz. s-é souvětí †2. mohutný, rozložitý 3: vysoká, s-á postava (Jir.); → přísl. k 1 složitě: s. upravený účes; s. členit prostor (Matějček); s. vykládat; → podst. složitost, -i ž.: s. stroje; s. problému; s. organizační výstavby závodů; s. větné stavby; – zast. s. (jezdce) (Ner.) rozložitost jeho postavy