sonáta, -y ž. (z it.) hud. instrumentální skladba zprav. o třech až čtyřech větách: houslová, varhanní s.; Beethovenovy s-y; sonátový příd.: s-á forma forma instrumentální hudby, zprav. třídílná (expozice, provedení, repríza), pracující obvykle se dvěma protikladnými tématy