sotva (†sotvy Koll., Něm.) přísl. a sp. I. přísl. 1. též sotvaže s námahou, těžce, stěží: s. ten kufr unesu; s. se držet, stát na nohou (únavou, slabostí); běžel, s. dechu popadal; přítelkyně sotvaže vypravila otázku ze sebe (Ner.) 2. též sotvaže vyjadřuje velmi malou míru děje, činnosti, téměř ne, taktak že; nepatrně, nemnoho I, stěží: s. znatelný, čitelný, slyšitelný; napětím s. dýchat; s. zamhouřit oko málo spát; sotvaže odpovědět na pozdrav 3. vyjadřuje těsné dovršení něčeho; nedlouho, nedávno, krátce předtím ap.: žena s. třicetiletá; je to s. čtvrt hodiny; s. jsem to stihl; viděl jsem ji s. třikrát; – chlapec s. škole odrostlý 4. vyjadřuje pochybnost, mírný odpor; asi ne, patrně ne, pravděpodobně nikoli, spíš ne: to s. dokážeme; to se ti s. podaří; chvíle, jaká se s. vrátí II. též sotvaže sp. podřadicí připojuje vedl. věty časové vyjadřující děj, za kt. hned následuje n. může následovat děj věty hlavní; jak jen, hned když; jakmile, jen I 4: s. si sedla, zazvonil telefon; s. jsme odešli, přišla k nám návštěva; utekl z internátu, s. se naskytla první příležitost; usne, s. lehne