spanilý příd. 1. poněk. zast. a kniž. jemně, půvabně krásný, velmi krásný, půvabný; sličný 1: s-á dívka, tvář; tělo tvé bílé, s-é (Erb.); s-é údolí (Kub.); s-é kostely (Vanč.); s. jazyk (Konr.); přen. s-é světlo (K. Čap.); bot. kokarda s-á †2. ušlechtilý: s-é učení (Štítného) (J. Vlč.); s., ušlechtilý duch (Vrchl.); s-á mysl (Pal.); s. úmysl (Klicp.) 3. zast. neobyčejný, velkolepý, slavný: s-é hody (Havl.); hist. s-é jízdy výpravy husitských vojsk za hranice Čech, zejm. do Slezska, Polska a něm. zemí; přísl. k 1, 2 spanile: poněk. zast. a kniž. tvář se zaruměnila s. (Svět.); měsíček s. svítil (Hál., Krásn.); usmívat se s. (Zey.); – zast. nejspanileji a nejvážněji stála tu hora Kunětická (Tyl); *spanilo: bylo radostno, s. (Čap.-Ch.); podst. k 1, 2 spanilost, -i ž.: poněk. zast. a kniž. dívčí s. (Arb.) sličnost, půvab, krása; s. země (Pujm.); – zast. s. srdce (Pal.) ušlechtilost