standard, -u m. (6. j. -u) (z angl.) ustálená, normální míra, stupeň, kt. tvoří základ hodnocení něčeho; úroveň: vysoký, nízký životní s.; bytový s.; s. v oblékání; s. vědomostí; mravní s.; jaz. lexikální s. soubor běžných slovních prostředků užívaných v dané etapě celým průměrně vzdělaným jazykovým společenstvím; standardní příd. ustálený, běžný 1, normální 1: s. rozměry, přístroje; podat s. výkon; obch. s. typ výrobek, kt. je uznáván v mezinárodním obchodě jako typ; přísl. standardně: s. vyráběné součástky; podst. standardnost, -i ž.