strýc (ob. expr. strejc), -e m. (5. j. -ci, -če, 1. mn. -ové, -i) 1. bratr n. švagr otce n. matky: s. a teta; ob. s. z patnáctého kolena (Čel.) vzdálený příbuzný; publ. expr. ve spoj. s. (čast. strýček) Sam; ♦ (schovat si, našetřit si ap. něco) pro strýce (čast. strýčka, strejčka) Příhodu pro nahodilou, nenadálou potřebu 2. zprav. strejc expr. starší, zprav. venkovský muž, soused (časté zejm. v oslovení); hanl. usedlý muž, šosák: s-ové se sešli u piva; – hanl. je z něho s.; → zdrob. strýček, strejček v. t.; expr. strýčínek, strýčinek (ob. expr. strejčínek), -nka m. (mn. 1. -nkové, -nci, 6. -ncích)