strašidlo, -a s. (2. mn. -del) 1. vybájený, neskutečný tvor strašící svou děsivou podobou a neočekávaným zjevením; příšera, přízrak, obluda 1; přen. představa 3, vidina (něčeho hrozného, děsivého), strašák 1 (neživ.), hrozba 2: povídačky o s-ech; bát se s-del; zaříkávat s-a; utíkat před někým jako před s-em; objevit se jako s.; přen. s. nezaměstnanosti; s. epidemií; odehnat, vypudit všechna s-a (z hlavy); červené s. (Čech) revoluce; s-a frází (Neum.) 2. strašák (živ.), hastroš 1, bubák 1: s. na vrabce; chodit oblečen jako s.; vypadá jako s. je nehezký, nevkusně oblečen 3. ob. expr. nevzhledný, nehezký, nevkusně oblečený člověk (zprav. žena); někdy nadávka; hastroš 2: vdovec hotové s. (Vrba); jdi se vycpat, ty staré s.! (Vanč.); nastrčili na trůn vetché s. (M. Krat.); zdrob. k 2 strašidélko, strašidýlko (*strašidlíčko Lid. nov.), -a s. (6. mn. -ách)