subjekt, -u m. (6. j. -u, řidč. -ě) (z lat.) 1. jednotlivec, jedinec 1, činitel 1 (op. objekt 1): jazykový projev předpokládá aspoň dva s-y, mluvčího a posluchače; filos. individuální nositel stavů a vlastností, substance; poznávající já; práv. právní s. 2. jaz. podmět 1; log. podmět 2 3. hud. hl. téma v polyfonní skladbě; subjekt, -a m. 1. hanl. člověk 3, chlap 2, individuum 2: potuluje se tam mnoho nebezpečných s-ů; podezřelý s. (Bass) 2. zast. kniž. člověk služebně podřízený: přišel do lékárny jako s. (Her.); subjektový příd. k subjekt, -u 2: jaz. s-á část věty podmětová; genitiv s. podmětový; s-é sloveso bezpředmětové