světský příd. 1. týkající se života na světě, v lidské společnosti; pozemský 2: s-é radosti, rozkoše; nespravedlnost s-ého řádu (Fuč.); marnost slávy s-é (Vrchl.); pro s-é pohoršení, s-ou hanbu 2. nemající náboženský n. duchovní, církevní ráz, charakter; laický 1: s-é skladby, písně (op. duchovní 2, náboženské); středověký zápas moci církevní a s-é církve a panovníků ap.; lidé duchovní i s-ští (Jir.); (kdysi) s-ští profesoři (Klost.) (op. církevní, řádoví 1); círk. s. kněz kt. je podřízen biskupovi a není členem círk. řádu 3. řidč. zast. týkající se tzv. velkého světa, tzv. vysoké společnosti: světácký 1: vztáhnout ruce způsobem s-é dámy (R. Svob.); přísl. světsky: s. žít; – s. vládnout (Goll); – řidč. zast. u Bakulů s-štěji si vedou než u nás (Hol.) panštěji; podst. světskost, -i ž.