svatyně, -ě (2. mn. -yň, -yní) (*svatina, -y, Ner.) ž. posvátné místo určené k nábož. obřadům; modlitebna, kostel 1, chrám: pohanské s.; lid (se hrnul) do svatyň jako jindy (Jir.); s. svatovítská (Baar); vstupuji v národní s-i ve chrám svatého Víta (Tyl); přen. s. české Thálie (Jir.) české divadlo; přen., někdy expr. n. iron. místo, kam se vstupuje s úctou, kam není každému dovolen přístup: s. věd a umění (Jir.); lesní s. (Jir.) les; expr. kuchyň to bude její s. (Maj.); vstoupit do něčí s. pokoje; iron. s. obecní hospody (A. Mrš., Jir.); s. srdce (Tyl, Havl., Svět. aj.) srdce; sport. publ. branka: střežit s-i; nepřátelská s. je nedotčena (Bass); zdrob. svatyňka, -y ž.