sveřepec, -pce m. (živ.) řidč. sveřepý člověk, tvor: divoký s.; expr. klevetiví s-i (Šlej.) (o vrabcích); sveřepec, -pce m. (neživ.) lid. název někt. druhů plevele, zvl. ovsa hluchého n. sveřepu: ukazuje se tam víc ohnice a s-e než pšenice (Baar)