symfonie [-ny-], -e ž. (z řec.) hud. orchestrální skladba, zprav. čtyřvětá, v cyklické sonátové formě; přen. kniž. lahodná, uspokojující směs něčeho: s. barev, vůní; bohatá s. života; hřmotná s. práce; s. citů, kouzel a vztahů (J. Čap.); bás. jez hučí svou večerní s-i (Krásn.); symfonický příd.: s-á báseň jednovětá orchestrální skladba s vymezeným námětem (literárním, filosofickým, přírodním aj.); s. orchestr způsobilý k provedení symfonií; → podst. symfoničnost, -i ž.