také, ob. taky přísl. 1. (též †takéť Pal., †takéž Erb.) v kladné, řidč. též v záporné větě přiřazuje se zdůrazněním větný člen stejné platnosti a) k představě přímo vyslovené, a rozšiřuje tak platnost příslušného tvrzení na další případ; též, rovněž (kniž.): všichni spolupracovníci mu domlouvali, t. ředitel i I 2; byla hezká a t. chytrá nadto, kromě toho, mimoto; nejen pomáhala, t. se učila; já t. tam chci jít; vy se budete t. smát; viděl jste to t.?; bývali jsme t. mladí (Čech); seděli jsme t. tak stejně tak; ♦ kdo lže, ten t. krade (pořek.); na posměváčky t. dojde (přísloví); dal pánbůh kravičku, dá t. travičku (přísloví); žádná odpověď je t. odpověď b) k představě přímo nevyslovené, a rozšiřuje tak platnost příslušného tvrzení i na případ, o kt. bychom to nepředpokládali; dokonce, ještě, i I 3: t. on se toho účastnil?; t. v jižních krajích napadlo mnoho sněhu 2. dodává tvrzení samozřejmosti, odůvodněnosti: co má t. dělat; t. že jsme tam byli; chytili jste ji? Taky že chytili (Rais); kde má t. spát?; to je t. nápad; čeho se t. bát; nač t. čekat; byl t. nejvyšší čas 3. ob. vyjadřuje něj. velkou míru: bylo to taky cvičení; bylo to dnes taky parno (Erb.)