termín (zř. kniž. terminus [-mí-]), -nu m. (6. j. -u) (z lat.) 1. den stanovený pro vykonání něčeho; doba, lhůta vyměřená k splnění něj. úkolu, povinnosti: t. k podání žádosti je konec dubna; splnit plán k určitému t-u; první, poslední, náhradní t. závěrečných zkoušek; t. voleb; dodací t.; platební t.; vládní t. (vládou stanovený); nástupní t. (do zaměstnání); určit, prodloužit t.; překročit, dodržet t.; t. už prošel; odb. t-us a quo [á kvó] doba, od kt. se počítá; t-us ad quem [kvem] doba, do kt. se počítá; práv. předem stanovený den, lhůta, s jejímž zachováním n. zmeškáním jsou spojeny právní účinky: t. splatnosti pohledávky; výpovědní t.; sport. přestupní t. (pro hráče) v kt. mohou závodníci přestupovat do jiných oddílů 2. (odb. a zast. též terminus technicus [-nykus], 1. mn. -ni [-ný] -ci [-cí]) jaz. odborné pojmenování s přesným jednoznačným významem; odborné pojmenování; neodb. přesnější pojmenování vůbec: technický, botanický t.; normalizace t-ů; – najít vhodný český t. (při překladu); log. (v symbolické logice) výraz urč. způsobem definovaný; (v tradiční logice) člen soudu; termínový v. t.