tušiti ned. (3. mn. -í) 1. (co) mít tušení (ve význ. 1), předtuchu něčeho; (co; koho) předpokládat 1, předvídat, očekávat 2: instinktivně t. nebezpečí; t. zradu; t. blízkost smrti; ani ve snách netušil, že k tomu dojde; t. v někom nepřítele; – ptáci tuší zimu; nic zlého netuše; kdo by v těch hadrech tušil krásku; t. někoho za sebou (Mrš.); tuším v platnosti přísl. (jako ustálenou vsuvku není třeba oddělovat čárkami) pravděpodobně 1, asi 2, myslím: k tomu došlo (,) t. (,) před pěti lety; že vbrzku odjede, to t. už víte 2. (co) v představě si dotvářet přítomnost n. skutečnou existenci něčeho; vyciťovat: za závojem mlh tušíme hory; ve vzduchu už lze t. jaro; vzdálený, spíše tušený ruch velkoměsta †3. (komu, řidč. čemu) dávat někomu, něčemu naději, doufat v příznivý vývoj: netušili sobě dobře (Tomek); netušit svému štěstí (Pal.); pustili (lékaři) děvče netušíce mu (Wint.) nedávajíce naději v uzdravení; *tušiti si, sobě ned. 1. troufat si: to si císařští nějak tuší (Jir.); netušiti sobě proti takové síle (Pal.) 2. míti se 1: mile si tušila v tom tichém místečku (Jir.) ○ předp. po-, vy-; odtušiti; nás. tušívati