ušák, -a m. (6. mn. -cích) expr. zvíře s velkýma, nápadnýma ušima (boltci) (zprav. zajíc, králík, řidč. osel aj.): zastřelit u-a; chovat v kotcích u-y; → expr. zdrob. ušáček, -čka m. (mn. 1. -čci, -čkové, 6. -čcích); — ušák, -u m. (6. mn. -cích) 1. ob. pohodlné křeslo s vysokým opěradlem, na jehož horních koncích jsou výčnělky (ucha) k opření hlavy: klimbat v pohodlném u-u 2. obl. velký hrnec s dvěma uchy; ucháč 1: u. na mléko; u. se smetanou; → expr. zdrob. ušáček, -čku m. (6. mn. -čcích, -čkách)