užívati ned. 1. k užíti I 1-5, 9: u. při vyučování pomůcek, pomůcky používat; koně člověk užíval k tahu a k jízdě; u. domácích surovin; užívání akademických titulů; básník užívá volného verše; u. násilí; u. výsledků výzkumu v praxi aplikovat je, uplatňovat; užívali ho jako poslíčka a k pomocným pracím; – u. svého práva používat; u. příležitosti; – u. přítelova pohostinství využívat; u. v klidu své dovolené, venkova; u. zlaté svobody; u. neděli (Maj.); – u. radovánek, rozkoší často, plnou měrou je prožívat; u. darů života; – nechtějí pracovat, chtějí jen u. bezstarostně žít, zažívat jen příjemné věci; u. světa; – zast. užívání pálenky (Něm.) požívání, pití 2. (čeho, co) zacházet s něčím, obhospodařovat něco, používat něčeho, co není vlastním majetkem, k své potřebě, k svému užitku: mít k užívání, v užívání kus pole; prodal dům, ale vymínil si doživotní užívání zahrady; u. koupelnu, koupelny společně s jinými nájemníky; práv. osobní užívání bytu, pozemku; přenechat nemovitost k dočasnému užívání 3. (co; *čeho; ~) brát, požívat jako lék; hovor. (~) brát lék: u. prášky; lék k vnitřnímu užívání; u. lektvarů (Kronb.); užívejte každou hodinu lžičku (sirupu ap.); – hovor. v pět hodin musíš u. 4. řidč. zast. (čeho; *co) požívat 3: u. vážnosti svých spoluobčanů (Podl.); u. populárnosti (Ner.); zř. ve sněmu užívá ministerstvo důvěru veliké většiny (Havl.) †5. (co) přijímat (svátost oltářní): užívání pod obojí (Pal.) ○ předp. do-, na- se, nad-, po-, vy-, z-, nás. užívávati ○ předp. nad-, vy-