ubrániti dok. (3. mn. -í, rozk. -braň) k brániti 1. (koho, co; koho, co před kým, čím, proti komu, čemu; †koho, †čeho) kladením odporu, zbraní, bojem, silou, skutky, slovy ap. zbavit ohrožení; uhájit, uchránit, ochránit: u. děti, rodinu; u. svá práva; u. mír, svobodu; u. vlast před nepřítelem, proti vetřelcům; chvátal, aby města naproti císaři u. mohl (Tomek) 2. kniž. a zast. (komu čeho; čemu) zabránit (komu v čem; čemu): nemohl toho (plenění) u. svým vojákům (Pal.); tomu boji jsme neubránili (Jir.); — ubrániti se dok. k brániti se 1. (~; komu, čemu; proti komu, čemu; před kým, čím) kladením odporu odolat, nepodlehnout něj. náporu; uhájit se, ochránit se: měli namále, ale ubránili se; u. se nepříteli, nástrahám; u. se proti přesile, před násilím 2. (~; čemu; †čeho) zabránit u sebe něčemu: neubránil se, musel se zasmát; u. se slzám (zast. slz Zey.)