ustanoviti dok. (3. mn. -í) 1. (co, koho; řidč. s inf.) určit 1, stanovit 1; poněk. zast. rozhodnout 2: u. datum sjezdu; u. v poslední vůli, že...; dostavit se v ustanovenou hodinu; řidč. u. metodu (práce) (Ath.); byl ustanoven stát se jeho nástupcem; zast. u. stoly pro hosty (Klicp.) vyhradit; – poněk. zast. ustanovil, že se nedá vylákati ze svého klidu (Dyk); ustanovila přijeti s dětmi (R. Svob.) 2. (koho, 4. p.; koho, 4. p., kým, za koho) svěřit někomu funkci někoho; jmenovat 4, určit 3: u. nového ředitele; u. někoho dědicem; u. někoho za následníka; být ustanoven universitním profesorem, (dř.) definitivním učitelem; práv. ustanovený obhájce; — ustanoviti se dok. 1. kniž. a zast. (na čem) usnést se, rozhodnout se 1: u. se na směru činnosti (Havl.); ustanovila se, že je (kanibaly) vyhubí (Maj.) 2. řidč. zast. uklidnit se: nemohli se (psi) radostí ani u. (Něm.); — ned. ustanovovati, u. se