ustaviti dok. (3. mn. -í, rozk. -stav, min. -vil, trp. -ven, podst. -vení) 1. (co) vytvořit, založit (něj. společenství, organizaci ap.): u. vládu; u. odborovou organizaci v závodě; u. v obci JZD; u. mandátový výbor 2. řidč. (co) vhodně umístit: u. nábytek rozestavit; před pavlány byla ustavena sedadla (Tyl); tech. ustavení umístění do správné polohy: u. stroje, součásti †3. (co) stavěním zřídit, zbudovat, postavit 11; vybudovat: "Praha ne za jeden den ustavena," praví přísloví (Kos.); u. z kamenů ohniště (Šal.); – fakulta moderně ustavená (Mas.) †4. (co) ustanovit 1: vydání se na cestu ustaveno bylo na 4. září (Koll.) †5. (koho, 4. p., za koho) ustanovit 2, určit 3: ustavil král Jan Jindřicha z Lipé za podkomořího (Tomek); — ustaviti se dok. 1. utvořit se jako společenství, organizace: nová vláda se ustavila †2. (na čem) rozhodnout se 1: císař na tom se ustavil (Šaf.) †3. zaujmout místo: u. se na místě přiměřeném hodnosti a věku (Havl.); — ned. ustavovati, u. se