ustoupiti (3. mn. -í, rozk. -stup), poněk. zast. a řidč. ustoupnouti (min. -pl, podst. -pnutí) dok. 1. (odkud; kam) (o živých bytostech) udělat krok n. několik kroků zpět n. do strany; řidč. (o věcech n. jevech) hnout se (zprav. zpět n. do strany), poněkud se vzdálit: u. (o dva kroky) dozadu, do strany; u. do stínu poodejít; u. od okna ke dveřím odstoupit; u. z cesty; u. do pozadí, zprav. přen. na méně významné, méně vlivné místo, přestat se činně projevovat; – řidč. půda pod jeho nohama ustoupila (Čech) povolila; Itálie ustoupla do pozadí (Sab.) stala se méně důležitou, vedlejší 2. (odkud; před kým, čím; kam; čemu) stáhnout se zpět pod něj. tlakem (násilím, vojenskou silou ap.): u. z dobytých pozic; u. před nepřítelem; vojsko ustoupilo k Vídni; u. přesile; neustoupit ni o píď 3. (komu; komu v čem; před kým) učinit ústupky (ve význ. 1); povolit 5, vyhovět (komu); (čemu; před čím) poddat se 5, 4 (čemu): v tom mu nelze u.; musí v něčem u.; musila před tou ženou u. (Svět.); takovému děvčátku se sluší staré dámě u. (Rais) dát přednost; – u. prosbám, teroru, pádným důvodům podrobit se; u. před hrozbou; ♦ moudřejší ustoupí (pořek.) 4. (komu) vzdát se místa, hodnosti ap. ve prospěch někoho; řidč. (komu co) postoupit 5, odevzdat 2, přenechat 1: u. mladému pracovníkovi; ustoupí jinému... Půjde na odpočinek (Baar); – řidč. mladí dorostli, staří ustoupili jim místa (Něm.) přepustili 5. kniž. (komu, čemu) být vystřídán někým, něčím: selka v ní ustoupila matce (Baar); noc ustoupila ránu (Zey.); strojený klid ustoupil lehkému úsměvu (Ner.); bláznivé předjaří ustoupilo plnému jaru (Vach.) 6. řidč. (před kým, čím) být překonán někým, něčím: všecky ty páry (koní) musily u. před koni faráře Skály (Baar) 7. (od čeho; †čeho) upustit (od něčeho pevně předsevzatého); vzdát se (čeho); (od koho) odříci se, zříci se (koho, 2. p.): u. od žaloby; od té podmínky nemohl u.; u. od svých záměrů; zast. u. pravdy (Jir.); – u. od své milé 8. řidč. (odkud; od koho) ztratit se, zmizet; (~) ustat 1, minout 2: krev ustoupila mu z tváří (Šmil.); ospalost od něho ustoupila (Ben.); – když nebezpečí ustoupilo ○ předp. po-; — ned. ustupovati