uvažovati ned. 1. (o čem, kom; †co; ~) přemýšlet 1, myslit 2, rozmýšlet 1, rozvažovat: u. o problémech, o životě, o práci; u. o svých dětech; logické uvažování; budu o tom, co jste mi řekl, u.; (Věk) uvažoval její řeč (Jir.); rychle, bystře uvažuje; uvažuje, počítá a dochází k závěru (Olb.) 2. zast. a odb. (co) k uvážiti; posuzovat, usuzovat (o čem); u. vážnost situace (Kun.); benefice třeba u. vzhledem k obecenstvu (Ner.); odb., zvl. mat. u. rovnici; u. jev 3. (o čem) mít do budoucna v plánu; proponovat: uvažuje se o zřízení hřiště ○ předp. na- se, za-, za- si; → nás. uvažovávati