výbor, -u m. 1. skupina osob vybraných (zprav. zvolených) z většího celku, pověřená něj. úkolem; (v organizacích ap.) orgán takto ustavený s úkolem zastupovat a řídit organizaci na příslušném stupni: zvolit v., členy v-u; předseda v-u; schůze v-u; ustavit organizační v.; revoluční, stávkový v. komitét; akční v.; parlamentní v-y; kulturní (zdravotní aj.) v. Národního shromáždění; zahraniční v. (amerického) Kongresu; – přípravný v. pro uspořádání oslav; plesový v.; v. organizace, spolku; závodní v. ROH; dílenský v.; stranický v.; ústřední v. KSČ; ústřední v. Svazu čs. spisovatelů; veř. spr. národní v-y orgány státní moci a správy v obcích, okresech a krajích: místní (městský), okresní (obvodní), krajský národní v. (zkr. MNV, MěstNV, ONV, KNV); Národní v. hlavního města Prahy (zkr. NVP); Místní národní v. v Pečkách; Západočeský krajský národní v. v Plzni; občanské (dř. uliční) v-y pomocné orgány místních (obvodních) národních výborů; (dř.) obecní v.; – v názvech institucí: Čs. v. obránců míru; hist. V. pro obecné blaho (za Francouzské revoluce) 2. orgán státní správy zřizovaný pro speciální obory a úkoly: zřídit vládní v-y stojící na úrovni ministerstev; v názvech: Vládní v. pro cestovní ruch; (dř.) Státní v. pro tělesnou výchovu a sport 3. soubor vybraných ukázek, zprav. z literárního díla: v. z díla Karla Čapka, z pohádek Boženy Němcové; uspořádat v. z moderní české poezie antologii †4. vybrání 1, vybírání, výběr 1: četl (Mácha) mnoho a bez v-u (Arb.); v. ženicha (Čel.); jistý v. jídel (Klác.) †5. něco vybraného, zprav. něco výborného, nejlepšího, výkvět, elita, smetánka 2: v. společnosti, šlechta (Něm.); má vlast, tento v. národů (Jir.); výbor (obl. vejbor), -a m. poněk. zast. ob. člen výboru (ve význ. 1): obecní v-ři (Rais); do správní rady zvoleno pět v-ů a předseda (Šub.)