vědma (*věďma Hol., K. Čap., †vidma Erb., Šaf., †viďma Havl.), -y ž. (*vědmák, -a m., 6. mn. -cích, Č. Jeř.) kniž. věštkyně, kouzelnice, čarodějnice: zlá v. nasypala do tří jejich (krav) stop soli, (aby nedojily) (Olb.)