váha, -y ž. (7. j. váhou, vahou, mn. 2. vah, 3. váhám, vahám, 6. váhách, vahách, 7. váhami, vahami; ve význ. přístroj na vážení mimo ust. spoj. jen váhou, váhám,...) 1. vlastnost tělesa působená zemskou přitažlivostí; to, kolik někdo, něco váží: tělesná v.; v. zboží; přibývat, ubývat na váze; opírat se, padnout, sednout si celou vahou; vážit dobrou, špatnou váhu; odb. čistá, hrubá v.; živá, mrtvá v.; sypná v.; ložná v. vozu; fyz. měrná, specifická v.; chem. molekulová, molekulární v.; atomová v.; ekon. oběžná v. mincí; sport. váhová kategorie: v. těžká, polotěžká, velterová, střední, bantamová, lehká, pérová, muší, papírová 2. zprav. v někt. ust. spoj. závažnost, význam, důležitost: přikládat něčemu (velkou, největší) váhu; klást na něco (velkou, největší, hlavní) váhu; působit vahou svých slov, znalostí; zjednat si váhu; dodat někomu, něčemu váhy důrazu; ♦ brát něco na lehkou váhu nepřičítat něčemu náležitý význam, posuzovat něco bezstarostně †3. povaha, přirozenost 1: bělouš podle vlastní váhy si vyšlapoval (Klicp.); co by se stalo, mělo zůstati ve své váze (Pal.) platnosti; ♦ nech štěstí jít svou vahou (přísloví, Čel.) 4. stará váhová jednotka (např. 15, 4 kg) pro vážení rud a železa: sto tisíc hřiven pražské váhy (Jir.); zpracovat dvě váhy železa denně (Ner.) 5. též pomn. váhy, vah přístroj na vážení: vážit na váhách; jazýček vah; osobní váha; decimální váha decimálka; ♦ to nepadá na váhu nemá význam, není důležité; být jazýčkem na vahách malým sice, ale rozhodujícím činitelem, na němž záleží, k čemu se přikloní; vážit někomu na jiné váze vzhledem k druhým nespravedlivě někoho soudit, posuzovat; být na vahách, co učinit rozmýšlet se, rozpakovat se, nemoci se rozhodnout; vše bylo na vahách nejisté; fyz., tech. ruční, automatické váhy; nerovnoramenné, rovnoramenné váhy; pákové, běhounové váhy; chem. analytické váhy 6. konstrukce, zařízení n. jejich část v podobě dvouramenné páky k srovnání váhy dvou hmot; jiné zařízení k vyvažování n. připomínající váhu: váhy vozu potažní nářadí skládající se z važiště a rozporek, připojované k vozu; v. studně zařízení k čerpání vody ze studně; řidč. zast. vodní v. (Čap.-Ch.) vodováha, libela I 2 (fyz.); v. u hodin (Kosm.) závaží 7. těl. rovnovážný cvik, při kt. je trup a zprav. jedna noha ve vodorovné poloze 8. hvězd. Váhy jm. sedmého souhvězdí zvířetníku