však (ob. šak Něm., Jir., Herb. aj.) sp. a přísl. I. sp. souřadicí 1. (též zast. kniž. všaktě Wint., řidč. všakť Čech) (zprav. na druhém místě po přízvučném slově, řidč. na dalších místech, zř. na prvním místě) spojuje věty, řidč. větné členy, kt. si významem odporují n. předchozí tvrzení omezují, opravují; ale I 1, avšak: představení skončilo, potlesk v. trval; den skončil, nikoli v. život a ruch; včera jsem ho nezastihl, dnes v. se mi to podařilo (n. dnes se mi to v. podařilo); jeho stanovisko má své výhody, rovněž v. i úskalí; mnohé se k sobě nehodí — v. co mi po tom (Ner.); zajímavá, také v. užitečná práce 2. (též zast. kniž. všaktě Jir., řidč. všakť) vyjadřuje důvod toho, co je obsahem předcházející věty; vždyť: nediv se mu, v. ho znáš; počkám s tím, v. přijde čas (Vrchl.) 3. (zprav. na prvním místě) poněk. zast. zdůrazňuje, zesiluje n. stupňuje výpověď: tma k naší zemi padá, v. také svatý mír na srdce lidí (Svob.); zde by bylo mokro v trávě — v. už nyní je vlhko (Jir.) II. přísl. 1. (zprav. na prvním místě) hovor. zdůrazňuje tvrzení, kt. se přehlíží, něj. ubezpečení n. vyhrůžku; vždyť 3, ovšem I 1, dojista, jistě 1: v. ono to není tak jednoduché; v. on tam nemá na růžích ustláno; – v. vy to už dokážete; v. si o tom ještě promluvíme; – počkej, v. já tě dostanu; nech, v. já mu posvítím (Něm.); v. on ho trest nemine †2. zdůrazňuje obsah věty řídící vzhledem k vedlejší větě přípustkové, přece I 1, přesto: ačkoli král nežádal nijaké pomoci, páni v. sami dobrovolně podvolili se platiti (Pal.); ač sen to byl, v. hoden upomínky (Frič) nicméně 3. nář. vyjadřuje přitakání, ano 1: "Vždyť jste vypil sotva jednu skleničku!" "V., v.!" (Rais)