vůbec přísl. 1. vyjadřuje n. zdůrazňuje všeobecnou platnost výrazu, ke kt. se vztahuje: jeden z nejslavnějších skladatelů v.; to se týká nejen atletiky, ale sportu v.; sociální otázku pokládají za součást české otázky v. (Herb.); být připraven pro postup do vyšších tříd a v. pro život (K. Čap.); o panu otci, jak ho v. každý nazýval (Něm.) 2. zdůrazňuje, zesiluje zápor: o té otázce v. nic nevěděl naprosto nic, absolutně nic; německy v. nerozumí; na to v. není pomyšlení; nechápal v., proč mu to říká; píše si s ní? V. ne 3. poněk. zast. obecně, všeobecně: říkalo se tam v. u Kouteckých (Rais); Bürgerova Lenora známa jest v. (Erb.) 4. v podstatě, ve skutečnosti; vlastně 1, skutečně, doopravdy, opravdu 1: rád bych věděl, co si o tom v. myslí; uvažoval, nač to v. je, k čemu je to v. dobré, proč to v. udělal; jak si to v. představujete?; je to v. pravda?; nevěděl, co v. na něm chtěli 5. hovor. expr. ve spoj. a v. vyjadřuje nelibost nad něčím a odmítání dalšího hovoru o tom: a v., vraťte jim peníze, a je to; a v., co je mi po tom?; nemá smyslu se tím zabývat, a v. 6. hovor. ostatně 1, konečně 3, konec konců: mysli si v., co chceš; stojí to v. za tu práci? celkem vzato; choval se v. tak, že ho měli všichni dost celkem, v podstatě; býval v. v poslední době nějak neklidný