vždyť (ob. dyť Klost., Kos., dyk Jir., †vzdyť Pal.) sp. a přísl. I. sp. souřadicí uvádí větu, kt. vyjadřuje důvod toho, co je obsahem předcházející věty; neboť, však I 2: rád to udělám, v. je to má povinnost; nebojte se, v. se nic nestane; nepospíchej, v. máš dost času; mírni se, v. se to nesluší; dej pozor, v. mi ublížíš II. přísl. 1. vyjadřuje, že něj. tvrzení se uvádí jako námitka proti cizímu tvrzení, názoru; přece I 2: že tu nebyl? V. jsem ho viděl; tys to slyšel? V. jsi tu nebyl 2. zdůrazňuje vůbec něj. výpověď: v. jsem věděl, že to tak dopadne však I 3; v. uvidíme; v. jsem to hned povídal přece I 1; v. ani nepozdravil; vy jste se spadla! V. je vás půl (Pujm.); proč nemluvíš? V. je to hrozné 3. ob. vyjadřuje přitakání; ano 1, jo 1: pospěš si! No v.