veksl (dř. ps. též vexl), -u, -e m. (z něm.) 1. zast. ob. směnka: tři křížky na "vekslu" (Zápot.); podepíšu veksle (Jah.) 2. (2. j. jen -u) zast. ob. výměna dítěte (za německé), aby se naučilo německy a naopak; handl 4: byl půl roku v Němcích na vekslu (Lier) 3. zast. ob. výhybka na dráze: strkat vozíky až k vekslu (R. právo); přehazovat veksle (Mart.) 4. mysl. slang. pěšinka, stezka pravidelně používaná zvěři: zaječí, srnčí v.; přen. mají tu drožkáři v neděli v. (Herrm.) místo, kde se pravidelně scházejí; expr. zdrob. k 1, 4 vekslík, -u, vekslíček, -čku m.