velbloud (ob. vembloud Rais, řidč. verbloud Havl., Poláč.), -a m. 1. kopytnatec (s jedním nebo dvěma hrby) chovaný člověkem, zvl. v jihozápadní Asii a v severní Africe, především jako soumar: jezdit na v-ech; karavany v-ů; v. — koráb pouště; řidč. expr. on drží jako v. (Lum.) netečně, bez odporu; ♦ udělat z komára v-a nesmírně věc zveličit; pověsit někomu na nos v-a (zast., Čech) (čast. bulíka) obalamutit ho; bibl. snáze jest v-u (podle někt. výkladů jde o lano) skrze ucho jehly projíti než bohatci do království božího vejíti; zool. rod Camelus: v. jednohrbý dromedár; v. dvouhrbý drabař 2. hanl. hloupý, omezený člověk; též nadávka: o lásce k vlasti nekaž v-u (Havl.); – ty v-e! (Malíř.); → zdrob. velbloudek, -dka m. (mn. 1. -dci, -dkové, 6. -dcích)