venkoncem přísl. poněk. zast. ob. 1. veskrz 1, zcela, úplně, naprosto: člověk v. tuctový (Neff); spojení bylo obtížné, místy v. nemožné (Klost.); Hálek v. zaměřený k současnosti (Jirát) 2. konečně 3, konec konců, celkem 1, vcelku, ostatně 1: krajina je v. hezká (Herrm.); nebylo se, v. vzato, čemu diviti (Čap.-Ch.)