veselí, s. 1. veselost 1; veselá zábava: bujné, hlučné v.; upřímné, bezstarostné, všeobecné v.; hýřit v-m (Zápot.); humor, v. je sůl života (Z. Nej.), – poněk. zast. masopustní v. veselice; pouťové v. (Frýd) radovánky 2. (též vesele, -e s., Krásn.) zast. a nář. svatba 1, veselka 1 (poněk. zast. ob.): slavilo se v. (Něm.); oblékla se (Judita) v roucho svého v. (Třeb.); expr. zdrob. *veselíčko, -a s.: shánět hříšné v. (Jir.) veselou zábavu