vlastník, -a m. (6. mn. -cích) (vlastnice, -e ž.) 1. kdo něco (zvl. něco majícího velkou cenu) vlastní; majitel, majetník 1, držitel: drobní, soukromí v-ci; v. pozemku, panství; v. výrobních prostředků; žert. v. vážného plnovousu (Čech) 2. nář. syn otcova n. matčina bratrance n. sestřenice: vzdálený v. (Mrš.)