vojevůdce (*vojvůdce Ner.), -e (5. j. -ce, 1. mn. -cové, -ci) m. (*vojevůdkyně, ž., 2. mn. -yň, -yní, Lužická) velitel vojska, zvl. historicky proslulý: římští v-i; slavný v.; -vůdcovský (*-vůdčí Slád.) příd.: v. rozkaz; v-é schopnosti, umění; přísl. -vůdcovsky; podst. -vůdcovství, s. činnost, vlastnosti vojevůdce