vtěliti dok. (3. mn. -í) 1. kniž. (co več, do čeho, *v čem Vrchl.) dát něčemu tělesnou, hmotnou, zjevnou podobu; ztělesnit: v. něčí podobu do kamene; přen. v. dobrou vůli ve skutek; v. požadavky v čin uskutečnit, realizovat; co do slov v. nedovedl (Baar) slovy vyjádřit 2. kniž. (co do čeho) zapojit, včlenit, začlenit (do něj. celku): násilné vtělení Čech do říše; základní myšlenka vtělená do ústavy; v. do skladby motiv národní písně 3. práv. zast. (co; kam) zapsat právo do pozemkové knihy, zaknihovat: dát v. peníze do knih (Rais); žádost za vtělení kupních listin (F. Schulz); — vtěliti se dok. kniž. 1. (v co, koho, do čeho; *v čem) vzít na sebe tělesnou, hmotnou, zjevnou podobu: duše její (matčina) se vrátila a vtělila se v drobnolistý kvítek (Erb.); přen. údiv, který se vtělil do naléhavé otázky (Kop.) ztělesnil se, vyústil; národní popěvek v črtách Alšových výtvarně se vtělil (Herrm.) 2. (do čeho) zapojit se, začlenit se (do něj. celku); splynout 1, sžít se (s čím): první panovník český, jenž se vtělil do říše Římské (Pal.); – (Němcová) se dovedla v. do svých individuí (V. Mrš.) ○ předp. pře-, pře- se, při-, při- se, za-