vtipný příd. 1. mající vtip (ve význ. 1); svědčící o vtipu; bystrý, důvtipný 1, důmyslný 1: v. chlapec; v-á hlava; v. nosíček (Něm.) svědčící o vtipu, bystrosti; – v. nápad; v-é řešení; v-á souhra mužstva; jedl, jídal v-ou kaši je bystrý, chytrý 2. oplývající vtipem (ve význ. 3); obsahující vtip (ve význ. 4): v. společník, vyprávěč zábavný; v. epigramatik; – v-á pointa; v-á slovní hříčka; odseknout v-m slovem; přísl. vtipně: v. řešený byt; – v. odpovědět; v. žertovat; podst. vtipnost, -i ž.: v. autora; v. řešení; – v. epigramu; obveselovat v-í vtipem