vyhazovati ned. 1. k vyhoditi 1-4: v. míč, čepici (do výše); na silnici to vyhazuje (Lid. nov.) natřásá; (zima) s ní vyhazovala (Svět.) lomcovala, třásla; – kobyla vyhazuje zadkem; klisničky vyhazovaly (Vanč.); v. nohy při tanci; – ust. spoj. v. do povětří mosty; – v. příkop, náspy; v. si z kopejtka, řidč. z kopýtka 2. k vyhoditi 5, 6, 8, k vyházeti 2, 3, 5: v. papír z okna; dítě vyhazuje hračky z kočárku; denně vyhazuje hnůj; (při hokeji) v. touš z obranné třetiny (sport. publ.); v. někoho ze sedla, přen. hovor. zbavovat ho postavení, moci, přízně, odluzovat mu děvče ap.: v. v rozčilení spisy ze stolu; v. opilce ze dveří; – v. smetí na ulici; v. všechen brak; – expr. v. dělníky z práce; v. tyrany (Olb.); expr. v. někoho na dlažbu propouštět ze zaměstnání; – kart. slang. v. své nejsilnější trumfy vynášet; v. prudce karty na stůl, přen. (Bran.) otevřeně mluvit 3. slang. (co; ~) vykašlávat: v. krev, hleny; Jaroušek vyhazuje silně (Něm.) 4. expr. (~; co) k vyhoditi 7, k vyházeti 4; utrácet, rozhazovat 1: málo vydělá a ještě vyhazuje; v. peníze za zbytečnosti; nemít peníze na vyhazování; vyhazovati se ned. k vyhoditi se 1; vymršťovat se: na řece vyhazovali se kapři (Haš.); vlašťovky vyhazovaly se křivkami do vzduchu (Mach.)