vyslyšeti dok. (3. mn. -í, trp. -šen, kniž. a zast. -šán Havl., Dyk) 1. řidč. (co, koho) sluchem postihnout, vzít na vědomí něco, něčí řeč; vyslechnout 1: nejdřív jsem musel v. celou litanii o... (Ner.); vyslyš mě pozorně 2. řidč. (co) sluchem vypozorovat, vyrozumět, poznat: slepí dovedou ze zvuků mnoho v.; jemnosti života, které je dáno v. jen talentovaným (hudebníkům) (Lid. nov.) 3. (co) splnit (prosbu, přání ap.); (koho, 4. p.) vyhovět něčí prosbě, přání ap.: v. prosbu; přání bylo vyslyšeno; v. něčí lásku opětovat; – prosil tak vřele, že byl vyslyšen ○ předp. do-; — ned. vyslýchati