vyzírati ned. 1. kniž. a zast. k vyzříti 1; hledět, zírat: v. ven do měsíčné noci (Čap.-Ch.); přen. z očí vyzírala mu pýcha (Třeb.) 2. řidč. kniž. (koho, co; ~) (při čekání) vyhlížet 2: toužebně ji budu v. (Heyd.) očekávat; (matka) stála na prahu a vyzírala, nemohouc se dočkati (Něm.) 3. řidč. kniž. (jak) mít vzhled, vzezření; vypadat 1: čím více věděla, tím nevinněji vyzírala (Maj.); dlouhé vlasy vyzíraly tragikomicky (Olb.)