zřejmý příd. 1. takový, kt. je dobře vidět, poznat, zřetelný, patrný 1, očividný 1, jasný 4, nepochybný, evidentní: mít z-ou převahu; dosáhnout z-ého vítězství; z-á záminka, lež; mezi nimi je z. rozdíl nesporný; ve spoj. je, bylo z-é, z-o, že... 2. řidč. nezastřený, netajený, otevřený 5, nepokrytý 2, zjevný 2 (op. tajný 1, skrytý 2): z-é či tajné maďarofilství (Olb.); proti z-ému absolutismu se prohlásí každý (Havl.); zast. nebyl muž z-ého jednání (Wint.) přímého; → přísl. zřejmě: z. se mu tam líbí; z. očekával, že...; – řidč. po všech dvorcích a chalupách z. o tom mluvili (Jir.) určitě, nepochybně; zast. vyznávám se z. (Hál.); → podst. zřejmost, -i ž.