zřetel, -e m. 1. (stálé) věnování pozornosti, zájmu něčemu, někomu, ohled 1: mít něco, někoho na z-i; měl, vzal na to z.; obracet z. k něčemu, na něco; nepustit ze z-e; rozhodovat bez z-e, se z-em k naléhavým potřebám 2. východisko určující pohled na něco, hledisko, stanovisko 1, aspekt: z-e umělecké, odborné; zásadní, dvojí z.; z. účelnosti; přihlédnout k hlavním z-ům; jaz. příslovečné určení z-e vyslovující, vzhledem k čemu platí výraz řídící