začátek, -tku m. (6. mn. -tcích) počátek 1. doba, kdy se něco tvoří, vzniká, první období vývoje, činnosti ap.; poněk. zast. původ, vznik (op. konec 3): z-em tohoto roku; na z-u příštího měsíce; od z-u do konce; ze z-u neměl úspěch; z. divadelního představení; z. války; z. učitelské činnosti; novomanželé dostali peníze do z-u; být v z-cích začínat, vznikat; chtít věděti všemu konec i z. (Něm.) vše důkladně; každý z. je těžký (přísloví); – poněk. zast. v ust. spoj. brát, vzít z. vznikat, vzniknout: (město,) v němž pověst moje beře z. (Zey.); Praha vzala z. svůj vystavením hradu Pražského (Tomek) 2. kraj něj. místa, terénního útvaru ap.; kraj 1, okraj (op. konec 1): z. vsi, lesa; na z-u ulice 3. první část, díl, oddíl něčeho: z. knihy; z. povídky, písně; z. dopisu úvod; jaz. z. slova 4. mn. začátky poněk. zast. základní složky něj. nauky; základy 2: (spis) obsahuje z-y českého jazyka (Jg.); naučit se záhy z-ům svého umění (Zey.)