zažitý příd. 1. takový, kt. byl zažit (ve význ. 2, 3): léta z-ch pokoření (Vávra) prožitých; – z. pokrm; přen. expr. z-é vědomosti 2. nář. zámožný: z., s usedlostí od rodu srostlý statkář (A. Mrš.); podst. k 1 zažitost, -i ž.: z. vědomostí (Lit. nov.); v. též zažíti