zabezpečiti dok. (3. mn. -í) 1. (koho, co; koho, co před čím, proti čemu, čím) předem zjednat někomu, něčemu jistotu, bezstarostnost, bezpečí po finanční stránce n. v něčem vůbec; zajistit 3: z. ženu, rodinu (finančně); z. se hmotně; z. někoho dědictvím; strážemi z. postupujícím oddílům cestu; z. se pro případ, že... pojistit se; z. se před nemocí; z. se proti intrikám; řidč. zabezpečiv se výhradami, mluvil (Olb.) 2. (komu co; co) zařídit, aby se něco stalo n. zůstalo jistým, nepochybným, pevným (ve význ. 4); učinit pevně držícím, bezpečným, pevným (ve význ. 1), spolehlivým; zajistit 2: z. si postavení, existenci; z. někomu pobyt obstarat; publ. z. plnění plánu; z. provoz; z. nápravu; z. svobodu, mír utvrdit; – vod., stav. z. břehy, svahy, základy †3. (koho, 4. p.) ubezpečit 1, ujistit 1: můžeš mne z., že se jitra dočekáš? (Klicp.) zaručit mi; — ned. zabezpečovati