zajeti dok. (1. j. -jedu, rozk. -jeď, min. -jel, podst. -jetí) 1. jízdou se dostat za něco a tím zmizet z dohledu: díval se za nimi, dokud nezajeli 2. (kam) jízdou se dostat: z. s vozem do garáže vjet 1; z. do slepé uličky, za roh; z. na pole; špatně zajel, jak sjízděl do dvora (Baar); z. (trochu, příliš) daleko, zprav. přen. překročit v něčem (zejm. v řeči) míru, přehnat něco: (šafářka) uvolnila v řeči. Zdálo se jí, že zajela trochu daleko (Rais) řekla víc, než se slušelo; z. do určitých kolejí (Merh.) (o životě) ustálit se 3. (kam; pro koho, co) jízdou se za někým, něčím vypravit a někoho, něco přivézt; dojet 3: z. pro lékaře; z. do města pro nákup 4. z., z. si (ke komu; proč) něj. dopravním prostředkem se někam odebrat za jistým účelem; vyjet si 2: z. (si) k někomu na návštěvu; z. si (na kole, autobusem, vlakem) v neděli na výlet, na chatu; z. si k moři (na dovolenou); z. s poselstvím (Jir.) 5. (koho, co) jetím, jízdou přes někoho, něco poranit, usmrtit; přejet 3: z. dítě, slepici 6. sport. publ. absolvovat jízdu; (co) jetím, jízdou absolvovat (něj. dráhu): špatně zajel nevyhrál; – tuto etapu závodu zajeli naši cyklisté výborně 7. tech. (co) jízdou zaběhnout (ve význ. 5) (automobil); zajezdit 3; tech. slang. (co) provozem učinit běžným; zaběhnout 5: z. (nový) vůz; – z. motor, stroj, turbínu 8. expr. (čím do čeho, kam) prudkým, náhlým pohybem vniknout; vjet 2: z. rukou do kapes; z. do kláves (Čech); z. si do vlasů hrábnout; z. nožem hluboko do chleba; zajela si (při krájení) do palce zranila si palec; z. rýčem do země; zuby pily zajely do kmene stromu; přen. expr. do řeči své vtipem zajel (Svob.); z. (čast. tít) do živého nepříjemně se dotknout choulostivé stránky 9. zajet (si) řidč. expr. (proti komu; na koho; ~) osopit se, zaútočit, napadnout 3 (koho, 4. p.), vyjet (si) 8: ostře z. proti sociálně demokratickým vůdcům (Fuč.); i na to dítě si zajel (Rais); to pro vás nic neznamená, jízlivě zajela rýpla 10. hovor. a slang. (co) uvést do chodu; rozjet 2: z. výrobní program; zajet si dok. 1. do libosti se oddat po něj. dobu jízdě (v. za- I); zajezdit si: rád si občas s novým vozem zajede 2. též řidč. zajet (Jir.) prodloužit si při jízdě cestu, udělat okliku: jet po nesprávné silnici a hodně si z.; zajedu si kvůli vám delší cestou; ned. zajížděti, z. se, z. si