zavaliti dok. (3. mn. -í) 1. (co) svalením, zřícením, sesypáním zaplnit (něj. prostor): zřícený strop zavalil světnici; z. cestu (Vanč.) zatarasit; voda zavalila údolí zaplavila; přen. (lid) zavalil ulice (R. právo) naplnil; náhle ji zavalila hořkost (Něm.) naplnila, přepadla; horn. zavalení sesutí, zřícení n. řízené spuštění nadloží n. stropu a zaplnění vyrubaného prostoru uvolněnou horninou 2. (koho, co) pokrýt, zasypat, úplně zahrnout velkým množstvím něčeho: lyžař zavalený lavinou; zavalila nás vlna; pokoj doslova zavalený knihami zaplněný; přen. paměť zavalená těžkými událostmi 3. expr. (koho, 4. p., čím) v hojné míře zatížit: šéf ho zavalil prací; je zavalen nabídkami, korespondencí zasypán 4. řidč. (co čím) přivalením něčeho (zprav. kamene n. něčeho těžkého) uzavřít: z. otvor do jeskyně velkým balvanem 5. zř. zast. expr. (co komu) ve velkém množství dát, přidělit, uložit, navalit 2: jaké práce mi potom zavalila (Třeb.); zavaliti se dok. 1. (o prázdném prostoru) zaplnit se sesypanou hmotou n. vodou: proláklina se zavalila; horn. porubní stěna, chodba se zavalila *2. valením se dostat: kámen se za ním sám zavalil (Baar) *3. převalit se 4: vyškubnuv se psovi, zavalil se za dřevo na břehu (Wint.); zavalit si dok. ob. expr. (co) ukrojit pořádným, důkladným zakrojením (krajíc ap.): z. si pořádný krajíc chleba; ned. zavalovati, z. se