zjevný příd. 1. takový, kt. se zřetelně jeví, projevuje; patrný 1, zřejmý (op. skrytý 2, utajený, tajný 1): z-é rány neměl; z-é důkazy zrady; věc byla všem z-á; má z-ou převahu; tetinka (byla čím dále tím) z-ější (Něm.) méně tajila, zatajovala; ve spoj. je, bylo z-o, že...; zbož. z-á vada patrná na první pohled při běžném přejímání, nákupu zboží 2. před lidmi, před veřejností neskrývaný, nezatajovaný; veřejný 1 (op. tajný 2): z. boj; z-á opozice; z. nepřítel; úč. z-á rezerva uvedená v rozvaze; přísl. zjevně: obdiv jevil se mu až příliš z. na tváři: byl z. potěšen zřejmě; přiznal se zcela z., co vzal (Šmil.) otevřeně; pověz ty mi nyní z. (Erb.); – čítal doma z. i tajně; z. se nebil; podst. zjevnost, -i ž.: z. potřeby, zásluh; – z. opozice